Pohádka o žabákovi
Bylo, nebylo…..uprostřed louky na paloučku stála chaloupka.
Nebyla to obyčejná chaloupka, ale byla to psí chaloupka, v které bydlelo 24 pejsků.
Jednoho deštivého dne, že by člověk psa ven nevyhnal a nebo když už vyhnal, tak alespoň v žlutých holínkách s červenými puntíky, aby se v tom bahně neutopili, si to žabák v zeleném fraku skáče hop a skok, skok a hop přes psí dvorek.

Najednou je kolem něj hromada  haskounů.

„ Stůj, kdo tam?“ Ptá se pes Falco, ten nejodvážnější z kroužku a šťouchne do žabáka čumákem. Žabák tuší, že je ouvej a začne svoji řeč:

"Já jsem žabák, skokan, toho času na výletě. Jsem tu na obhlídce terénu, protože to tu bude celé za chvíli pod voudou. Blíží se potopa světa."

Falco zatočí svým barevným deštníkem a šťouchne do žabáka znovu nosem a ten moment malá psice Lucina zaječí: „Tak ho sežeréééém!!!!!!“

Žabák stále ustupuje a povídá: „ Já vůbec nejsem jen tak obyčejný žabák. Jsem hrozně důležitý a jsem kouzelný. A když mne necháte být, tak Vám splním 3 přání“.
„Tři přání? Tři přání? Vážně říkal tři přání? Co si můžeme vlastně přát?“ a začíná mela co by si kdo tak asi přál.
 „ Já jsem Normen a chci bagr, velkej! Překopeme to tu pořádně a konečně najdeme ten slibovaný kouzelný poklad, plný dobrot“ a oblízne se.
„Já jsem Karel a chci větší boudu!“, zaznívá další požadavek.

„ Já jsem Lucina a chci žabáka“, zapiští malá potvůrka a skočí po žabákovi a chytne ho za frak do své tlamy a peláší pryč a za ní všichni ostatní……….ojojjjjjjjj………..Ale jéjda! Žabák se vysmekne ze svého fraku, skočí do první vodní tůňky a rychle plave pryč. Luci má v tlamě jen zelený frak a pusu plnou bílých slin, které plive kolem sebe.

Přestalo pršet, vysvitlo slunko a žabák zmizel za plotem.

A každý dobře ví, že žáby se nejedí haskounům se nedá vůbec věřit!