Byl jednou jeden pes, který se jmenoval Denda. Nebyl to zlý pes, ale dalo by se říci, že to byl pes zlobivý. A jak tak Denda rostl, kromě běhání zjistil, že i hrabání v zemi je tuze zábavná věc. Jednou si zase tak hrabal a hrabal a hrabal a hrabal…a ještě jednou hrabal, až se prohrabal do samotného pekla.

Všichni šokovaní čerti na něj hleděli jako tele na nová vrata….. „ Co tu chceš? Psí červe!“ Denda jen nejistě zakoulel očima, zavrtěl ocáskem a oblízl nos malému čertíkovi, který se Dendovi představil jako čertík Bertík a začali si spolu hrát.

Čertík Bertík i Denda skotačili po celém pekle a lotrači spolu i na zemi: spícímu luciferovi uvázali jeho ocas k pekelnému trůnu, kočku Kilikínu postříkali vodou ze zahradní hadice, shazovali čertíky do kotlíku s hříšníky, polámali kytky v záhonu. No prostě tihle dva pohromadě znamenali naprostou pohromu.

Není proto divu, že se to nikomu nezamlouvalo, jak v pekle ani na zemi a tak dostali oba zákaz kamarádit se spolu. Zakazovat ale něco těmto dvěma bylo jako nutit vodu téct do kopce.

Čertík Bertík vždy vykoukl z díry a zase si ti dva šli spolu hrát.

Jednou, když se lucifer v pekle sháněl po Bertíkovi a nenašel ho, hned mu bylo jasné kde hledat. To už mu ale došla trpělivost.

V žáru pekelných plamenů vystoupil lucifer na zem. „Kde je ten Bertík?“, zahřměl.

Bertík v šoku otevřel Dendovi tlamu a ustrašeně se mu schoval pod jazyk.
„Je u tebe Bertík?“ Zahartusil lucifer na Dendu. Denda se zavřenou tlamou jen zavrtěl hlavoua s plnou pusou udělal- ne, ne. „Tentokrát máš z pekla štěstí!“, řekl lucifer a znechuceně odešel.

Denda si oddechl a úlevou polkl….jenže zapoměl, že má v tlamě chudáka Bertíka!

A od té doby s Dendou šijí všichni čerti a po čertíkovi mu zbyly na jazyku černé flíčky.

A každý dobře ví, že s čerty nejsou žádné žerty… a nikdo nemá na zahradě co kopat!