FINNARKSLOPET ( www.finnmarkslopet.no
)
OMLUVÁM SE ZA CHYBĚJÍCÍ ČÁRKY A HÁČKY, BLBNE MI ČEŠTINA V PC
A RUČNĚ TO DOPISOVAT NEBUDU..... zde
ve wordu a bez chyb (snad)
Text pro Hakadal Sledehunklubb Slaedesporet- Norsko - 15.10.2007
Představení
Mé jméno je Jana Henychova, je mi 36 let a jsem z Ceské republiky.
Vlastním 22 sibirských husek a v letošní sezone se chystám zúcastnit
závodu Finnmarkslopet. Mé sránky najdete na www.huskies.cz
Jsem odchovanec sportovní lyžarské trídy a prošla jsem od útlého
detství radou sportu jako je beh na lyžích, orientacní beh, triatlon,
horolezení. V techto všech sportech se rozvíjí vytrvalost, houževnatost
a radost z pohybu a pobytu venku. Tak to vše i dospelo k tomu,
že jsem si pred deseti lety porídila svého prvního sibirského
husky a pak prubeh byl jako u všech lidí, kterí propadli mushingu.
Psu pribývalo a pribývalo a ted jich mám 22 z toho 12 je mých
štenat. Mám psy mladé ale i staré. Já se psu, kterí nejsou již
dost dobrí nezbavuji. Jsou to moji prátelé a zustávají u mne.
Našla jsem i rozumné využití pro psy, kterí nebehají. Vrhli jsme
se do šoubiznysu a psi pózují pro fotografy, nebo s nimi jezdím
na natácení reklam. Nejduležitejší je však práce s turisty, kde
je pro mne duležitý kontakt lidí se psy. Ucím lidi spíš lásku
ke psum a pak až to jak zapráhnout a jak s nimi vyjet na výlet.
Internet
Mým dalším koníckem je internet a obcas se snažím o tvorbu webových
stránek. Díky tomu jsem i jedním z organizátoru závodu psích sprežení
Šediváckova longu dlouhého 222 a 333km: www.czechlongtrail.com
. Pracuji i jako sekretár a webmaster mezinárodní organizace organizující
sport severských cistokrevných psu FISTC: www.fistc.com
a zároven v predsednictvu ceského klubu cistokrevných psu CMSKSP.
Díky internetu se v dnešní dobe dá sledovat dení po celém svete
a tak není divu, že mé pozornosti neunikly ani závody ve Skandinávii.
Znáte to jiste sami, neco Vám dlouho leží v hlave a pak najednou
prijde nápad: A proc já tam vlastne nejedu? Tak a od príchodu
myšlenky vše zacalo nabírat stále konkrétnejší obrysy. Zlomovým
okamžikem se pro mne stal email s tímto znením:
We, the Norwegian Husky Club, have heard that you may plan
to come and race in Norway next season. Is that right?
We would love to compete with you.
We will try to assist you if you come, at least with a place to
stay or train if you need it, somewhere in Norway.
I race a purebread long distance team.
Johanne Sundby
Chair
Tímto dopisem najednou vše nabralo reálnejších podob. Behem krátkého
casu jsem dostala radu emailu z Norska s nabídkou pomoci.Zacala
jsem si psát i s Geirem Wiikem o tréninku a príprave psu. To vše
pro mne bylo velkou podporou a motivací dotáhnout vec do konce.
Od Geira a od Johanny jsem se dozvedela i o pripravovaném seminári.
Zacala jsem plánovat moji první prípravnou a „špionážní“ cestu
do Norska.
Cesta do Norska
Pred
mojí cestou do Norska jsem si prostudovala severské legendy a
báje a knihy o polárnících a objevitelích polárních oblastí. A
samozrejme že Roald Amundsen a posádka lodi Fram se stali mými
oblíbenými hrdiny. Úvodní proslov do studia norštiny s vysvetleným
vývojem jazyka a jeho zvláštností a totožností s dánštinou a švédštinou.
Prostudovala jsem i nekolik cestopisu a tím jsem moji teoretickou
prípravu prozatím uzavrela. Zjistila jsem, že v Cechách je velké
množství cestovních kancelárí zamerených na Skandinávii a Norsko
vubec. Dokonce v Praze je rozsáhlá komunita Skandinávcu, kterí
organizují i spolecenské a kulturní akce: http://www.scandinavianhouse.cz/
, http://www.periscope.cz/
Seminár
Letošní
seminár porádaný klubem Hakadal probehl ve dnech 1. a 2. zárí
2008. Hlavním tahákem celé akce byl aljašský šampion Lance Mackey,
vítez letošního závodu Iditarod i Yukon quest. Bohužel se na poslední
chvíli omluvil a poradatelé tedy museli na poslední chvíli sestavit
program nový, z vetší cásti v norštine a dánštine. ( Dekuji za
multisymultální preklad mé hostitelce Johane Sundby. )
Musher 21. století bez svého osobního notebooku a zpracované
presentace v PowerPointu jakoby ani neexistoval…
Elisabeth Edland,
Tore Bergby a Hilde Askildt, http://www.luksefjell.com/
,
Charlotte Leschbrandt, veterinárka FL
Lou Serre, CA
Hege Ingebrigtsen, http://www.funracing.no/
,
Per Jessen, DK, http://www.perjessen.dk/
Nebudu
zde prepisovat obsah jednotlivých prednášek popíši zde spíše své
pocity z jednotlivých predstavení.
Elisabeth Edland, Charlotte Leschbrandt a Lou Serre pojali své
prednášky informativne o své cinnosti. Predtavili predevším fakta
a reálné skutecnosti.
Hege Ingebrigtsen vložila do své presentace i cást o svém tréninku
a svém prístupu ke psum.
Skvelá
byla prednáška, kterou prednesli Tore Bergby a Hilde Askildt.
U nich bylo jasné o cem hovorí a co chtejí ríci. Milý a citlivý
prístup ke psum se nedal prehlédnout. On tichý a skoro plachý,
ona výrecná a úplne bez trémy a pritom se naprosto skvele doplnují.
Vrcholem jejich povídání bylo video z dojezdu letošního Finnmarkslopet
a objetí s Kjell Brennodden. Když jsem se otocila k Johanne, která
mi prekládala, videla jsem v jejích ocích dojetí a Tore i Hilge
z pódia taky nekam zmizeli. Byl to zvláštní okamžik v kterém bylo
zachyceno tolik nepopsatelného…
Naprosto
neocekávaným zážitkem pro mne bylo povídání Per Jessena o Sirius
guard v Grónsku. Poutavé, vtipné, živé. Záverecný klip s písní
se slovy It´s my life vehnal slzy do ocí snad všem citlivým duším
v sále. Nekdo si stežoval že Pear mluvil moc rychle a že mu bylo
rozumet tak 50%. Nic si z toho nedelejte já rozumela ješte mín,
ale bylo to úžasné. Nádherné fotografie, vtipná videa, profesionální
predvedení, sympatický recník…
Dobrý recník dokáže predat pozornému diváku svoji myšlenku i když
mu není rozumet. Hlavne musí mít co ríci. Dále pak samozrejme
záleží na zpracování materiálu, jako jsou fotografie, videa a
prípadne kombinace s hudbou. Když žijete se psy stále sledujete
a vnímáte jejich chování a jejich postoje, myslím že pak i lépe
vnímáte lidi hovorící jazykem, kterému nerozumíte. Hilde Askildt
hovorila tak skvele, že vše na pódiu i bravurne prehrávala. Té
jsem rozumela nejlépe…
Z prednášky jsem byla celkove nadšená a snad se nám podarí neco
podobného usporádat i u nás doma.
Mushing v cechách
Ceká republika má kolem 15 mil. obyvatel a z toho je cca 500 lidí,
organizových jako aktivní musheri. V letošní sezone je organizováno
v Cechách 38 závodu: 20 of snow, 6 sprit-snow, 10 mid-snow a 2
long snow. Historie mushingu v Cechách je velmi podobná jako v
Norsku. Organizace SSPS sdružuje závodníky s cistokrevnými psy
i s kríženci.
Dnes v Cechách existuje špicka sprintových závodníku 4 a 6ti
clenných týmu predstavovaná predevším Jirím Krejcím a Jirím Trnkou.
Dalším úspešným a hlavne masovým trendem jsou individuální disciplíny
off snow jako je canicross, bikering, skootering, kde nejvýraznejší
osobností je Sona Klikarová nebo Pavel Porubský a rostoucí juniorský
talent Nicole Marešová. Predstavu o úrovni ceských závodníku si
mužete udelat 27.-28.10.2007 pri ME ESDRA off snow kam mírí z
Cech 38 závodníku http://www.ec2007.mushing.pl/
a pozdeji i na letošní MS IFSS http://piandelagotti2007.fimss.com/.
Rostoucí musherskou skupinou jsou nadšenci a milovníci psu, kterí
se obracejí k midovým závodum a cástecne i longovým. I zde nám
roste výrazná sportovní špicka musheru, kterí ale používají prevážne
oharovité psy a tak jejich závodní prostor je hlavne vyhrazen
v kontinentální Evropa. Pavel Pfeifer buduje systematicky úspešný
unlimited team a ocekáváme jeho letošní predstavení na španelské
Pirene http://www.pirena.com/
. Radek Havrda a Jirí Vondrák se pripravují do Francie na závod
La Grande Odysseé: www.grandeodyssee.com/
, v kterém Radek Havrda v lonském roce zvítezil.
V Cechách naleznete celou radu výrobcu materiálu pro mushing.
Mohu Vám doporucit webové stránky: www.manmat.cz
, www.sled.cz
, www.eurohusky.com
, www.zerodc.cz
Poznatky z Norska
Norsko
je velice krásná zeme. Lidé zde žijí hodne v souladu s prírodou
a jsou na to i náležite pyšní.
Jako všude na svete jsou i v Norsku lidé ruzní. Mají zvláštní
jména, která se jinak píší a jinak vyslovují. Chvíli trvá cloveku
odjinud poznat jestli se jedná o ženské nebo mužské jméno.
V
Norsku stejne jako v Cechách naleznete lidi, kterí své psy milují
slepou láskou a lidi, kterí na druhé strane mají psy až extrémne
jako sportovní pomucku.
Mushing v Cechách i v Norsku se ubírá v prubehu let hodne podobnou
cestou. V Norsku se v soucasnosti mushing zacíná ubírat stále
více k longovým závodum. Není ani divu, když mají i svého víteze
Iditarodu Roberta Sorliho, který je jiste velkým vzorem pro všechny
závodníky. Podmínky krajiny tomu jsou zde také predurceny. V centrální
Evrope zájem vzrustá predevším o individuální disciplíny s jedním
až dvema psy, protože zde není predpoklad a nutnost zmeny životního
stylu a dá se skloubit i se zamestnáním nárocným na cas. Tyto
individuální disciplíny nejsou závislé na snehu a tak vlastne
jejich masovému rozvoji nic nebrání.
O longové závody je zde také zájem, ale všichni chovatelé se v
posledních letech zamerili jen na oharovitá plemena a tím je i
prostor jejich pusobnosti hodne omezen. Skandinávie je jiste pro
všechny velmi lákavá, ale obava z extrémních podmínek vetšinu
závodníku odrazuje.
Moje cesta do Norska mi potvrdila to, o cem jsem už dríve tušila,
že je v tréninku nejduležitejší vnitrní klid jak u psu, tak i
u mushera. Není treba najíždet hromady kilometru, ale mít promyšlený
systematický trénink a ten dodržovat. Duležité jsou tzv. efektivní
kilometry a naprostá poslušnost psu. Toto vše jsem si mohla vyzkoušet
pri tréninku s Geirem Wiikem a jeho psy. Ano, tak by mnel vypadat
trénink: bez zbytecného revu psu pri zaprahání, žádné afektované
škubání šnur, ale soustredené cekání na povel. Nutné je i aby
psy pri zastávce dokázali ihned odpocívat a regenerovat.
Dalším
významným poznatkem je pro mne seznámení se s materiálem, který
se v Norsku používá. Johana mi predvedla použití všech duležitých
vecí a i jsem od ní furu vecí dostala. Díky Geirovy jsem si i
nekteré nové veci koupila a tak si myslím, že moje výbava na Finnmarkslopet
je již kompletní. Aspon tedy doufám.
Mým dalším a nejduležitejším poznatkem z Norska je to, že lidé
kterí se tomuto sportu venují jsou velmi solidární. Myšlenka založení
týmu Norway to jenom dokazuje. To, že lidé nemyslí jenom na svuj
úspech ale snaží se podporit i mladé závodníky je velmi pozitivní
poselství do tohoto uspechaného sveta. Dalším prínosným bodem
je delit se o své poznatky i s širokou verejností a tomu napomáhá
organizování semináru, jako letos usporádal klub Hakadal. Dekuji
za krásný a zajímavý seminár a na videnou príští rok v Alte!
