FINNARKSLOPET ( www.finnmarkslopet.no )
Sever Evropy představuje obrovské volné prostory lemované zamrzlými řekami a otevřenými vyfoukanými jezery, rozlehlými pláněmi, kde Vás se spřežením mnoha- hlavé psí smečky nic neomezuje. Naučit se žít a cestovat se psy s pocitem odevzdanosti prostoru a nejistoty, kde zrovna vlastně jste a jestli Vám může někdo pomoci je velmi nutné, aby zde člověk obstál, stejně tak schopnost vzdorovat nepříznivým rozmarům arktické paní zimy, která tu vládne přísně a spravedlivě. Přeje připraveným. Tyto schopnosti mít či nemít je jedním z hlavních rozdílů mezi mushery žijícími na severu a těmi dole z Evropy, kteří se tu hanlivě označují Jižany.

Většina závodů dole v Evropě, i na dlouhé vzdálenosti, je etapových. Je to z jednoho jediného důvodu, protože v Evropě nenaleznete 500km vcelku, vhodné pro závod psích spřežení. Nenajdete tu ani 350km, ani 200km. A nenajdete tu ani 100km, aniž by byste museli trať různě kroutit, křížit, či točit na stejném místě. Většinou zde odjedete etapu, v cíli Vás čeká auto s boxy pro psy a připraveným veškerým materiálem, pro závodníka ubytování v teple s teplou sprchou a večerním pobavením ve vyhřáté restauraci. Druhý den přejedete na další etapu, která je podél trati zabezpečena pořadateli, trať vyznačena barevnými značkami a jste-li s něčím nespokojeni, můžete podat protest.

Závody na skutečně dlouhé vzdálenosti naleznete pouze na severu Evropy a nebo až na Aljašce. Tam je prostě start a po stovkách kilometrů a několika strastiplných dnech se potkáte se závodníky v cíli či na kontrolním bodě. Podle pravidel není možno přijímat pomoc od pomocníků a náhradní materiál může mít závodník připraven pouze v označených vacích a ty rozeslat na určitá stanoviště podél trati, což zajišťuje pořadatel. Nic jiného, než to co si sbalíte předem v teple a pohodlí svého domova prostě cestou nedostanete, tedy až na hořlavinu do vařičů, která by mohla vytéct a znehodnotit zbytek výbavy. Vše jak si uspořádáte je pouze Váš osobní problém, záleží na Vaší zkušenosti a prozíravosti co budete kde asi nejvíce potřebovat a Vaší strategii. Další zvláštností těchto dlouhých závodů je ta, že přibližně stejně dlouhý čas, kdy cestujete ve dne, cestujete i v noci. Zde se nečeká až se ráno rozbřeskne, nebo až se vyčasí. Postupujete tu vpřed ve dne v noci, ať je pěkně nebo naprosto šíleně. Většina závodníků zastavuje jen z nejnutnějších příčin a na povinných přestávkách, které jsou vkládány z důvodu zabezpečení dostatečného odpočinku pro psy. Je neoddiskutovatelné, že velký závod na dlouhou vzdálenost se nedá vyhrát napoprvé bez znalosti terénu a jednotlivých zvláštností trati.

K nejznámějším závodům na světě tohoto charakteru patří IDITAROD (www.iditarod.com , www.cabelasiditarod.com) a YUKON QUEST ( www.yukonquest.com) na Americké Aljašce na 1000 mil, tedy na 1800km. Proti Aljašce je i severní Evropa menší a tak nejdelší Evropský závod FINNMARKSLOPET ( www.finnmarkslopet.no ) je na pouhých 1000km. To je pro představu téměř jako vzdálenost mezi Prahou a Benátkami. Autem tuto vzdálenost překonáte hravě za nějakých 10-15 hodin, záleží na provozu a rychlosti vašeho auta. Se psy ale tuto vzdálenost překonáte až po několika dnech vysilujícího běhu. Taky se Vám může stát, že tuto vzdálenost prostě nepřekonáte, protože to nezvládnete vy, nebo vaši psi. Na takové vzdálenosti se už nerozděluje já, nebo mí psi. Jste tu spolu a na každém záleží, zda závod všichni společně dokončí. Až zde se ukáže pravda o kvalitě a svědomitosti přípravy, o fyzické kondici, vybavení a hlavně psychické odolnosti člověka.

Závod psích spřežení FINNMARKSLOPET se jezdí od roku 1981. V průběhu let docházelo ke změnám vzdáleností a rozdělování na kategorie. Od roku 1998došlo k rozdělení závodu platného až do dnešních dnů na otevřenou a limitovanou třídu. V otevřené třídě se na start staví teamy se 14 psy na trať dlouhou 1000 km, kde podmínkou účasti je dokončení tohoto závodu již v minulosti( L- 500km) a nebo jiného závodu na 400 km a delšího, ale v kuse. V limitované třídě startují teamy s osmi psy a zdolávají trať 500km. Do tohoto závodu se může přihlásit každý závodník, který věří svým silám. Závod začíná a končí v norském městečku Alta.

Sever Norska a Norsko samotné je pro zbytek světa se psy dost nedostupné pro svoji vzdálenost, ale především pro složitou Norskou legislativu- nezbytnost krevních testů zvířat v autorizovaných veterinárních laboratořích- pro vstup na Norské území. Proto je pro většinu psích turistů daleko přístupnější Finsko, kde žádná tato opatření nejsou zavedena. Náročnost závodu a jeho odloučenost jsou hlavními důvody proč se závodu účastní především místní borci. Až v posledních letech můžeme na výsledkových listinách nalézt i pár účastníků z jihu. Čtete-li na webové stránce závodu profily závodníků, dozvíte se tu, že většina z nich jezdí tento závod z tradice, protože je organizován v místě jejich bydliště (nezanedbatelná výhoda), nebo oni se sem kvůli němu přistěhovali (aby i oni tuto výhodu získali) a pak co by poslední test, zda-li je jejich team schopen absolvovat tak náročný závod, který je vlastně i odrazovým můstkem k závodu snů všech musherů světa- IDITAROD. FINMARKSLOPED je jediným Evropským testem a jediným doporučením pro závodníky směřující se svým týmem za velkou louži.

Samotný závod v Norské Altě se těší velkému místnímu zájmu. Zahájení je provázeno velkolepou oslavou s představováním závodníků. V mrazivých, pomalu se prodlužujících dnech tento závod pro většinu obyvatel znamená předznamenání příchodu jara. Přihlédneme-li k tomu, že příliš společenských akcí tu během roku není, potom po mrazivé a temné zimě je tady i o důvod víc něco slavit. Účast zvědavého publika je obrovská. Není nic neobvyklého, že se startu závodu účastní dokonce členové Norské královské rodiny. Tento závod je význačný Norský sportovní svátek. V roce 2001 odstartovala závod samotná norská princezna Märtha Louise.

Po startu je trať lemována davy návštěvníků, ty však se vzdalujícím se městečkem řídnou, až je závodník úplně sám jen se svými psy a obklopen jen ledovou, zasněženou krajinou s teplotami dosahujícími až extrémních minusových hodnot.

Jak naznačují výsledky letošního ročníku 2007 závod na 500 km se jeví býti dámskou záležitostí, protože tři ženy obsadily stupně vítězů. Zvítězila norka Elisabeth Edland v čase 2 dny 7 hodin a 47 minut, následována švédkou Katy Maier o 1 hodinu 48 minut pomalejším časem a pak třetí dojela norka Mona Kolstad se ztrátou 2 hodiny 38 minut. Famózní francouzká závodnice Isabelle Travadon dojela 29. a dostala 18 hodin 11 minut. Zajímavé na ní je hlavně to, že jezdí s SH a to že na prvním checkpointu byla 64. Letos starovalo 69 závodníků v závodě na 500 km a z toho jich dokončilo 42.

Závodu na 1000 km se zúčastnilo 38 závodníků a závod dojelo 29. Zvítězil nor Tore Bergby v čase 5dní 20 hodin 49 minut. Poslední úspěšný závodník, který projel cílem po 1000 km byl brit Ben Livesey. Dorazil do cíle po vítězi 2dny 2hodiny a 35 minut.

Věkový průměr závodníků na tomto závodě je 40 let a nejstaršímu účastníkovi bylo letos 65, takže ještě není nic ztracené...

Zrodila se myšlenka: Je třeba velkých činů...

Příprava k závodu...